PROUD

JÍT S PROUDEM – „GO WITH THE FLOW“

V posledních měsících jsem se na různých místech setkávala s tímto tvrzením – různé povídání, semináře, webináře, knihy a já nevím co všechno. Jakmile jsem zapnula PC, hned na mě vyskočilo téma „FLOW/PROUD“.

PROUD… „Neustále TO na mě naráželo“.

A k tomu vždy chytré komentáře – je lepší jít s proudem, pak zase ta druhá strana – je lepší jít proti proudu.

Kde je vlastně pravda?

Například jsem věděla, cítila, že nechci jako ostatní jít do práce anebo dál studovat po maturitě, a tak jsem odjela „na zkušenou do ciziny“. Další můj zlomový okamžik (změna směru proudu) byl, když jsem se rozhodla ukončit svůj život v Anglii a odcestovat do USA.

Ani jednou jsem neplánovala, že bych tam zůstala déle jak rok – spíše jsem vždy přemýšlela, kdy nejdřív se budu moci vrátit domů. Můj nešvar je zvědavost, takže jsem si to chtěla vyzkoušet a další moje myšlenka byla – jak dlouho tam budu muset být, než budu mít možnost jet zpět domů.

Jenže jakmile změníte směr proudu začnou se dít věci samy. Nová situace, život mi začal podstrkával pod nos další „nabídky“ a já je buď brala nebo ne, vždy jsem stála na nějaké křižovatce rozhodování.

Rozhodla jsem se pro jiný proud než ostatní a to VELMI RYCHLÝ A INTENZIVNÍ PROUD, který přinášel hodně podnětů, křižovatek a neustále jsem se musela rozhodovat.

Zůstat v Anglii – vydat se dalším začátkům (zůstat tedy v ČR?, odjet jinam – kam?), studovat v USA – jet zpět do ČR, usadit se v USA – vrátit se do ČR, řešit víza, legální pobyt, pracovat, pracovat ještě víc – abych tedy mohla studovat, pracovat ještě mnohem víc, abych mohla studovat a hodně cestovat, po návratu: zůstat v rodném městě – zkusit život v Praze, zůstat vdaná a nešťastná – zabojovat, vytrvat a opět si najít svoji cestu?

Toto je pouze moje hodně krátká zkratka mých životních milníků a věřím, že vy byste jich také několik vyjmenovali.

Život nám neustále hází pod nohy „křižovatky“ a výběr, kterým směrem se vydáme je už jen a jen na nás – záleží na naší síle, vytrvalosti, vůli – ale záleží i na touze vědět víc – co vlastně od života očekáváme.

Z pohledu některých lidí by se mohlo zdát, že jsem volila varianty, které jdou proti proudu anebo tady v ČR se to tak i více bralo – když člověk nedělá to – co většina – hned to znamenalo = JDE PROTI PROUDU.

NEMYSLÍM SI TO

Vždyť proud (mluvím o vodním proudu) má různou sílu a díky té síle si proráží i různé cesty nebo slabší proud se nechá strhnout tím silnějším anebo prostě zůstane stát v ústraní.

Když se vrátím do své minulosti po maturitě – byla jsem bez závazků, bez starostí, plná energie a má touha po poznání byla hodně vysoká a silná – nebylo tedy co řešit. Vybrala jsem si CESTU SILNÉHO PROUDU, kde na mě čekalo hodně výzev, hodně životních překážek, velké učení, poznávání, odříkání – CESTA VELKÉHO PROUDU byla super jízda, ale hodně náročná.

Zažili jste někdy i vy jízdu v silném proudu?

V silném proudu nám samozřejmě můžou dojít síly. Co pak dělat?

Opět máme na výběr – buď z něho úplně vystoupíme a zvolíme si slabší intenzitu anebo se pouze pozastavíme chvíli u strany/u břehu, kde se přidržíme a chvíli jen pozorujeme, opět se „oklepeme, nadechneme“, a když jsme připravení – můžeme se opět pustit a pokračovat v jízdě.

Každý proud – ať už bude slabounký, střední anebo silný – pořád nám bude podsouvat nějaké výzvy a křižovatky, které budeme nuceni nějak řešit. V takové síle - kterou jsme si na začátku naší "jízdy" nastavili.

Žádné řešení není dobré nebo špatné – je to zkrátka řešení, které jsme v té chvíli vyhodnotili za to správné, a to nám opět přinese nové životní cesty/proudy, křižovatky, které budeme muset opět nějak vyřešit.

Je důležité HLAVNĚ VĚDĚT, co vlastně chceme, přesně si stanovit náš cíl, naši cestu, abychom věděli, do jakého toho proudu nastoupit. Někdy stanovit si naše cíle – je to nejtěžší, zároveň to nejdůležitější na začátku každé cesty.

ČÍM PŘESNĚJŠÍ BUDOU NAŠE CÍLE – TÍM PŘESNĚJŠÍ BUDE I TEN NÁŠ PROUD, KTERÝ NÁS K TOMU NAŠEMU CÍLI DONESE.

Co když jsme v silném proudu a nám docházejí síly?

Cítíme to na našem chování, na našem zdraví a je to na nás tak rychlé, až se nám z toho točí hlava – už ani nestačíme vnímat a všímat si těch všech „nabídek“ a příležitostí – nemáme už vůbec sílu si jich všímat, natož je využívat.

Necháme se pořád unášet?

Naše tělo nám dává silné impulzy – dokud má ještě nějakou sílu, abychom to změnili, abychom z tohoto proudu vystoupili – dokud je ještě čas a šli na chvíli do ústraní. Vydechnout, nabrat opět sílu, rozmyslet naše nové cíle a smysl naší životní cesty.

Potom co nabereme dostatečně sil, tak v tomto okamžiku je VHODNÉ, ale spíše DŮLEŽITÉ kouknout se na naši situaci z nadhledem – ptačí perspektivy – tedy z výšky, kde můžeme zhodnotit naši situaci a snadněji pak vybrat tu správnou další cestu – ten další NOVÝ PROUD.

CHCI POKRAČOVAT V TOM STEJNÉM, SILNÉM PROUDU anebo RADĚJI PŘESTOUPÍM DO JINÉHO s JINÝMI, JASNĚ VYTYČENÝMI CÍLY?

Udělat takovou celkovou analýzu, kde jsme byli, kde jsme, co chceme a jakou cestu k tomu zvolíme. Tento krok je velmi důležitý a chce si dopřát dostatečně času. KVALITNÍHO ČASU, KDE JSME NAPOJENI NA SVÉ JÁ, NA SVÉ POTŘEBY A SVÉ TOUHY.

Co by se stalo, kdybychom včas nevystoupili a nenabrali sílu?

DŘÍVE NEBO POZDĚJI BY NÁS TO SEMLELO

Energie by ubývalo, zdraví by začalo chátrat a naše sny by se zdály úplně nedosažitelné. Buď by nás proud unášel dál a my bychom tam pluli jako „mrtvola“ anebo v lepším případě by nás to „vyfluslo“ někde při kraji do „stojací“ vody bez proudu.

Vlastně bychom se zasekli v nějakém bodě a tam zůstali – což není úplně špatné, pokud jste zrovna ve vcelku stabilní situaci a ta stálost vám vyhovuje. Víte o problémech, máte potíže, ale raději to ignorujete, protože vystoupit z té klidné (rybník/zátoka) vody je až moc těžké a namáhavé. Nemáte sílu ani chuť do nějakých nových začátků a raději to přijmete jakou vaši součást.

Z mého pohledu je dobré být alespoň v nějakém proudu, učit se novým věcem a být otevřen výzvám, ale my si musíme nastavit hranice – kam až chci, aby mě to unášelo. Pokud už na sobě cítíme, že něco není v pořádku, že to chce změnu.

NASLOUCHEJ SVÉMU TĚLU

NEBOJ SE VYSTOUPIT Z PROUDU A KOUKNOUT SE S NADHLEDEM = CO A JAK VLASTNĚ CHCI? Dokud máš ještě sílu a dokud to ještě trochu jde.

Pokud se tě nechce úplně vystoupit – JDI ALESPOŇ KE STRANĚ, naber sílu a znovu se ujisti, zda toto je smysl tvého života.

NEJDI PŘES SVOJI MOC

Někdy potřebujeme více času – je dobré si ho dopřát. Když si to vezmu ze své zkušenosti. Já osobně jsem byla hodně dlouho v hodně silném proudu – nedávala jsem si dostatek času, vždy jsem jen na chvíli přibrzdila, zalapala po dechu a plula dál. Nedala jsem si dostatek času, a to je velká chyba.

Myslete na sebe, dopřejte si odpočinek a čas – čím víc to budete odkládat, tím delší čas potom budete potřebovat.

Vaše Lucy

lucie sukova
Cestování, angličtina a poznávání nových lidí velmi obohatilo můj osobní rozvoj, pohled i růst; díky tomu jsem poznala samu sebe v nesčíslných situacích a mohu sebe označit za nejlepšího přítele, proto bych se chtěla podělit o mou zajímavou cestu a rozšířit tím i vaše obzory; nebát se pustit se do nových výzev a nebát se mluvit - hlavně neusnout na vavřínech a pořád jít dál. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. Marcela Krystýnková napsal:

    Fantastický názor !!! Po svých bohatých životních zkušenostech mohu pouze souhlasit !!! S každým jedním odstavcem !!! Sílu Proudu a naše směřování – s ním nebo proti – si opravdu vybíráme sami , ale současně také všechnu odpovědnost za cestu , kterou si v určité fázi života volíme . Ta Cesta je sice plná Křižovatek , ale také nádherných Odpočívadel i nádherně dobrodružných Horských dráh . Život je nádherný a Vesmír je laskavý a štědrý !!!

    • lucie sukova napsal:

      Marcelko, děkuji moc za Váš komentář a jsem moc ráda, že to vidíte stejně. Život je krásný, ale někdy dokáže pěkně přitlačit na pilu – pak už je zase jen na nás jak se s tím vším popereme. Díky moc

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.