Poznávej, zkoušej, užívej

Za celou dobu, co jsem byla v Anglii (až na ten poslední půlrok) – tak jsem moc necestovala – vždy pouze v tom svém “šetrném” okolí, kde jsem právě pobývala.

To, že už jsem byla a žila ve Velké Británii, byl pro mě úspěch a jeden velký výlet, takže jsem neměla potřebu vyhledávat více cestovních dobrodružství.
Více požadavků na cestování a poznávání jsem začala pociťovat právě až ten poslední půlrok, co jsem žila v Londýně. Možná proto, že jsem už měla ledacos za sebou a začínala jsem se trochu orientovat, kde a co. Navíc jsem i byla jistější se svoji angličtinou.

Moc ráda se s vámi podělím o místa, které na mě udělaly nějakým způsobem dojem a proto bych je i vám ráda doporučila.
Také mám potřebu vám v kostce popsat mé pocity z různých pobytů (to hlavně za doby au-pair).

Celou dobu, co jsem žila v rodinách, musela jsem se neustále přizpůsobovat jejich životům a vůbec jsem neměla pocit svobody. Když jsem měla volno, byla jsem ráda, že nic nemusím a raději jsem byla ve svém pokoji anebo jela navštívit kamarády v okolí. (více o mém au-pair životě zde).

Když to tak shrnu – život v UK jako au-pair byla super zkušenost, ale se svobodou a poznáváním v Londýně to bylo úplně o něčem jiném. V Londýně, když jsem si splnila svojí práci, mohla jsem si dělat, co chci a nemusela jsem se nikomu dál zpovídat kam, kdy, jak a s kým jdu. V Londýně jsem cítila svobodu a volnost.(o mých Londýnských pracovních cestičkách zde)

Při pobytu v rodinách už to bylo horší, pořád člověk jakoby v té práci bydlí a pořád je limitovaný potřebami té rodiny. Takový pocit dusna – kolikrát jsem měla pocit, že nemůžu dýchat, protože na mě sedala ta rodinná atmosféra, takže jsem brouzdala po ulicích, jen abych nemusela být v tom jejich domě.

Člověk je pořád v té jejich rodinné atmosféře, ale je to jejich rodina, takže si tam člověk stále připadá jako návštěva, ať chce nebo ne. Jen ten pocit – např. jít si do kuchyně třeba jen tak v pyžamu udělat čaj bez toho, aby při cestě potkal třeba „housedad“, na kterého člověk zrovna nemá náladu. Kolikrát pak byla nucena konverzace či úsměvy, i když člověk zrovna neměl náladu. (další článek na au-pair život zde).

Něco jako pocit vetřelce. Mimo svůj pokoj, člověk nemohl být úplně sám sebou, což mi opravdu chybělo.

I když se může zdát z popisu, že to někomu za to nestojí, tak i přesto tuto zkušenost doporučuju. Určitě to není na takové dlouhé žití, ale alespoň na pár měsíční zkušenost určitě k nezaplacení.

Prostě a jednoduše, celkový pobyt v UK mi hodně dal, opravdu jsem si vyzkoušela vše, co jsem chtěla, poznala spousty lidí, něco procestovala a poté bylo načase posunout se zase někam dál. Přeci jenom – práce v baru byla super, ale nikdy jsem to nechtěla mít jako životní náplň. Vyzkoušela, udělala, prozkoumala a už jsem měla nutkání, co bude dál.

A co patřilo mezi má oblíbená místa anebo i výlety?

Můj první pobyt (tenkrát jako au-pair) v UK byl NORFOLK, kde jsem projela pár míst okolo pobřeží. Moc hezká oblast, ale celkem těžký přízvuk na dorozumění :-).

Samozřejmě mezi mé nejoblíbenější pořád patřily procházky po Londýně – Buckinghamský Palace s James Park – měla jsem to pár minut chůze, Hyde Park, Trafalgar sq., Covent Garden, Oxford St., Piccadilly Circus, Westminster Cathedral, London Bridge, St.Pauls Cathedral, přístav sv. Kateřiny, London Bridge, atd.

Brouzdání Londýnskými ulicemi jsem už brala jako samozřejmost, ale měla jsem je pořád ráda, jako bych se toho města nemohla nabažit.

Kromě zaběhnutých míst, která jsem v Londýně pořád navštěvovala jak sama, tak s přáteli, tak jsem konečně také prozkoumala a vyrazila i do jiných oblastí tohoto super velkoměsta. Jako např. Greenwich, kde je „Royal Observatory“ –znázorněný pomyslný Rovník – nultý Poledník – je to opět pěkná procházka a všude kolem samá zeleň a parky.

Londýn má opravdu co nabídnout, ať už je to historie, zeleň, nákupy – od všeho dost.

Pokud opravdu chcete vidět něco jedinečného a mít pocit, že jste úplně někde jinde, vydejte se do Camden Town. To je opravdu jedinečný zážitek – super místo na vyvětrání hlavy. Člověk tam skoro zapomene na všechny své problémy. To se nedá popsat, to se musí zažít.

Díky kamarádům, a to hlavně Petrovi č. 1 a Petrovi č. 2 – musela jsem si je očíslovat 🙂 – tak hlavně díky nim jsem poznala i okolí nejen Londýna. A i díky nim jsem zjistila, že člověk nemá hranice jen tam, kde bydlí, pracuje a studuje, ale že má zkoumat a cestovat i mimo své hranice.

Konečně jsem také vyrazila do Kensington Palace, kde prý nejvíce času – za jejího času – trávila princezna Diana, prošli jsme se po zahradách a mně projížděl mráz po zádech při představě, že dřív se tam také procházela i Diana.

Ještě víc se mi líbil Leeds Castle, ohromoval mě ten prostor. Toto místo už je přeci jen trochu víc z ruky od Londýna, ale jako celodenní výlet je to super výběr.

Dalším místem, které stálo za to navštívit, byl Windsor Castle. Opět to mělo jiný nádech než výlet od Leeds Castle a z mého pohledu možná ještě lepší – navíc to není taková dálka od Londýna = do hodiny je člověk ve Windsor, což je útulné malé městečko s obchůdky, kavárny, restauracemi, kde se nachází i rozlehlý zámek s velikými zahradami a parkem.

Metrem jsem moc nejezdila, v okolí Victoria všechno bylo blízko, takže do teď je pro mě Londýnské metro trošku tabu, ale do Kew Garden’s jsme jeli právě metrem (ale jela jsem s Petrem č. 2) – sama bych si v té době netroufla – až úplně na konečnou jedné z tras. Byla to fajn procházka a super nápad, jak vypadnou z ruchu města.

Také jsem se dostala na koncert Robieho Williamse, což byl super zážitek, jelikož v té době byl opravdu hodně populární a pro mě to byl úplně první velký koncert. Další můj dárek k 20. Narozeninám jsem si dala já sama sobě. Koupila jsem vstupenky (právě za mnou byli rodiče) na muzikál Phantom of the Opera do divadla Her Majesty, což bylo blízko Piccadilly Circus.

Nikdy jsem moc neměla ráda muzea a galerie, takže jsem jich ani moc nenavštívila, ale v Londýně jsem tomu přišla na chuť – Národní Galerie na Trafalgar Sq. byla krásná – bavilo mně koukat po obrazech a brouzdat rozlehlými chodbami. Muzeum, které mně, ale ovšem nejvíce nadchlo, bylo Victoria and Albert Museum, který je celkem blízko ochodu Harrods a také Přírodopisné muzeum, které je kousek vedle. Jsou to místa, kde by člověk opravdu mohl strávit celý den.

Myslím, že o nákupech se nemusím ani zmiňovat – Oxford St. vede. Párkrát jsem zavítala do Arabské čtvrti, už si to ani nepamatuji, jak jsem se tam dostala. Tenkrát mi to někdo doporučil, že jsou tam super a levné nákupy, ale to moc nedoporučuju. Jakmile se začalo stmívat, opravdu jsem neměla dobrý pocit.

A pokud zrovna bude pěkné, teplé počasí určitě si udělejte piknik v Hyde Park – možná právě i natrefíte na nějaký „open air concert nebo festival“.

Objevujte, žijte a poznávejte – čím víc krajů, zkušeností – tím blíže je člověk i sám sobě.

Vaše Lucy

lucie sukova
Cestování, angličtina a poznávání nových lidí velmi obohatilo můj osobní rozvoj, pohled i růst; díky tomu jsem poznala samu sebe v nesčíslných situacích a mohu sebe označit za nejlepšího přítele, proto bych se chtěla podělit o mou zajímavou cestu a rozšířit tím i vaše obzory; nebát se pustit se do nových výzev a nebát se mluvit - hlavně neusnout na vavřínech a pořád jít dál. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.