Pokračování AU-PAIRování

II. ČÁST

I.část članku najdete zde

V Oxfordu si mě vyzvedla nová rodina, chtěla jsem změnu a tak jsem ji měla se vším všudy.

Čekal na mě úplně pravý opak od té první rodiny.

Dětský pokoj neútulný, děti ušmudlaný, všude bordel a špína. V dětském pokoji se nedalo projit, oblečení, hračky všechno dohromady. Děti tam neměli nic pěkného na jídlo, pouze nějaké zmražené polotovary.

Jednou, když jsem si chtěla vzít jedno zcvrklé jablko, tak holčička se na mě rozkřikla, že to je jejich. U Sally jsem byla zvyklá na mísu čerstvého ovoce a na čerstvé ryby alespoň jednou týdně.

Děti se mohly koupat pouze párkrát do týdně. Navíc jsem zjistila, že v koupelně hned nad vanou je vosí hnízdo. Bylo to opravdu něco strašného a po pár dnech jsem volala do té agentury, že to je strašný, že chci pryč.

Dětí mně bylo sice líto, ale věděla jsem, že v tomto žít nemohu. V té době jsem ještě neměla mobil, takže jsem chodila volat do červené telefoní budky  s předplacenou telefoní kartou. U sluchátka jsem postávala třeba hodinu a hovořila s mamkou. Tady v Oxfordu rodina bydlela někde na okraji, a při hledání budky jsem se zamotala do uliček a najednou jsem se ocitla asi v nějaké černošské čtvrti a nevěděla, jak se vymotat ven.

Nebyl to dobrý pocit, cestu do rodinného domku jsem asi po hodinovém prouzdání zase našla, měla jsem alespoň čas si všechno promyslet a rozmyslet.

Přišla jsem do svého pokoje vcelku vystrašená asi až kolem půlnoci, druhý den mi ihned volala agentura s nabídkou nové rodiny a já to v tu chvíli cítila jako záchranu, byla ráda, že jsem sebrala odvahu a té angentůře zavolala. Nechtěla jsem v tom setrvat ani o minutu déle.

A tak jsem byla pryč do pár dnů.

Přijela si pro mě ženská pěkným, modrým,velkým autem, ve kterém čekalo roztomilé mimčo. Ona, Carry, byla velice ukecaná, příjemná a kamarádská. Přišla mi fajnová a tak jsem se těšila „do nového domova“. A měla jsem pocit, že jdu do lepšího. Po příjezdu se to tak mohlo jevit, protože asi cokoliv  by bylo lepší než ta Oxfordská rodina.

Bohužel, ale už žádná rodina nebyla taková jako ta první. Taková, která by tak pečovala a dbala o své děti. Tady ta nová rodina byla vcelku průměrná, ženská rozvedená a mimino s novým partnerem. Dům uklizený, kvalitní jídlo také nakupovali, díky tomu jejímu přítelovi měli doma i technické vybavení, snažili se být velice kamarádští, ale už to nebylo ono. Pořád jsem srovnávala se Sally.

Navíc já jsem měla šílenej pokoj – bez oken s dveřmi do chodby, kde přenocoval pes, takže čerstvý vzduch pouze,když se otevřely venkovní dveře, ale to zase mohl utéct ten pes. Máma sice byla kamarádská, ale na děti z vysoka kašlala. Celý den byla pryč, prý chtěla zhubnout, a tak jezdíla pořád na koni. A já lítala kolem dětí. Mimino jsem mít na starost neměla, ale samozřejmě jsem nakonec měla na starost všechny tři děti.

V této rodině obnášela zodpovědnost i ježdění autem. Toho jsem se tenkrát bála nejvíc, protože od autoškoly jsem na auto nesáhla, vyježděná jsem nebyla a hned jsem měla řídit vlevo. Naštěstí mně zaplatili hodiny jízd, takže jsem po pár dnech jezdila jako fík. Byla to oblast v okolí Newbury a Swindon, kde jsem musela projet 6 kruháčů, které tam byly pohromadě a vedlo tam několik víceproudových silnic. Když jsem to poprvé viděla, řekla jsem, že tam v životě jezdit nebudu. Nakonec jsem tam jezdila i s mimčem na nákupy.

Jen to auto bylo v hrozném stavu, rafička od benzínu ani správně neukazovala.

Takže se mi stalo i to, že jsem najednou zůstala viset na dálnici i s miminem, bez benzinu. Najednou to škytlo a bylo hotovo. Nebo jsem vjela na obrubník cestou pro děti do školy a bylo po kole, díra jako blázen. Ještě, že přítel té matky, David, měl kancelář poblíž a pro děti tenkrát mohl dojet on.

Jedna velká výhoda této rodiny byla, že měli na tu dobu vcelku moderní vybavení a k té technice mě i pouštěli. Takže jsem od nich dostala můj první mobil, který mně platili a to auto, které teda bylo opravdu hrozná rachotina, ale zase pouze k mému užívání. Měla jsem u nich i svoji telefoní pevnou linku a mohla jsem užívat internet. V té době se všechno pouze rozjíždělo, takže to bylo pro mě všechno nové.

V té vesnici jsem byla sama a chyběli mně kamarádi, internet byl tedy můj veliký pomocník. Našla jsem stránky www.seznamka.cz a tam jsem neustále brouzdala a hledala Čechy, kteří by mohli být v mém okolí. Proto vřele doporučuju i teď internetové seznamky anebo různé cestovní portály, kde se lidi mohou propojit. Na pár doporučení se můžete podívat zde.

I tato rodina mi poskytla spoustu ponaučení a otevřela mně oči zase do jiných koutů života. Rodina to sice byla přátelská, ale žití v pokoji bez oken a mít tři děti neustále na krku nebylo pro mě, tenkrát pro 20. letou holku, to nebylo žádné velké terno. Už jsem toho měla opravdu dost, přišla jsem si tam zahrabaná a chtěla jsem něco jiného, už jsem v rodině být nechtěla. Měla jsem pocit, že už jsem si toho vyzkoušela dost a už mi to dál nelákalo.

V Anglii jsem tedy vyzkoušela celkem tři rodiny.

V té době jsem tam moc necestovala, ale život v rodinách byl celkem náročný a pro mě to bylo tolika změn, že jsem ani další cestování nevyhledávala. Život v rodinách mně opravdu otevřel oči do různých sfér života.

Z toho důvodu vůbec nemám ráda, když někdo hází lidi do jednoho pytle. Angličani jsou takový, Američani makový, Češi třeba tvarohový, atd. Nemám to ráda a určitě to není fér. Všude jsou stejní lidé a každý prožívá ten svůj příběh a je super, když já, jako cizí člověk, jsem měla tu možnost nakouknout do těch jejich příběhů.

Díky tomu vím, co se mi třeba líbí, nelíbí a vidět i jiné možnosti a přístupy. Vím, že můj život k nim nepatří, jsem tam pouze dočasně, takže pro tu zkušnost to vřele doporučuju, ať už je rodina jakákoliv.

Na co jsem akorát při výběru dávala pozor bylo, aby to byla opravdu Britská rodina, aby to nebyli Židé, ani Indové anebo jiní přistěhovalci, zajímal mě život Britů, takže proč si to ještě ztěžovat další kulturou. Už i tak to pro mě byla velká změna, za kterou jsem v dnešní době vděčná.

pokracovaní mé cesty v Anglii najdete zde

A jak to máte vy?

Příště vám napíšu, jak jsem se osamostatnila a mém startu v Londýně.

Vaše Lucy

lucie sukova
Cestování, angličtina a poznávání nových lidí velmi obohatilo můj osobní rozvoj, pohled i růst; díky tomu jsem poznala samu sebe v nesčíslných situacích a mohu sebe označit za nejlepšího přítele, proto bych se chtěla podělit o mou zajímavou cestu a rozšířit tím i vaše obzory; nebát se pustit se do nových výzev a nebát se mluvit - hlavně neusnout na vavřínech a pořád jít dál. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. Petr napsal:

    Ahoj Lucie, miluji angličtinu a vždycky jsem si snil podívat se do USA. Hodiny jsem koukal jako dítě kapesního atlasu a koukal v jedné knize na obrázek Empire State Building nebo v jiné na kráter v Arizoně. Svůj sen jsem si splnil a na obou místech jsme posléze už jako dospělí byli, takže tyto dětské sny se mi splnili. Při spatření přebalu ebooku o New Yorku se mi vzpomínky na lednový New York 2006 s Niki vybavili: příjezd na autobusák v 9 večer, běhání v Central parku, letadlová loď Enterprise a o Empire State Building jsem už mluvil… Ještě dodám, že jsem tuhle stránku četl jedním dechem. Taky jsem bydlel nějakou dobu v cizině, tak jsem se nemohl odtrhnout a živě si vybavuji, co jsem se o sobě cenného naučil při prvním pobytu jako student sám a chvilku s Niki a pak při druhém jako hostující pedagog na univerzitě s rodinou. Děkuji za Tvé sdílení a navození vzpomínek.

    • lucie sukova napsal:

      Ahoj Petre,
      diky moc za tvoji zpravu – koukam, ze si mi psal 14.8. … psali jsme si v komentarich – ale tady tu tvoji zpravu ctu az ted – vubec nechapu – jak se sem zatoulala ani jak se sem dostala – koukam, ze to vubec neni verejne, ale spadlo do do nejakych komentaru v me postrani liste…
      no – alespon, ze jsem na to prisla – sice s 2.mesicnim zpozdenim….ale preci :-). jsem moc rada, ze mas take zkusenosti z ciziny – a verim, ze bychom si na toto tema mohli hodiny povidat – protoze to je nevycerpatelna studnice zazitky, posunku, zkusenosti…:-). kdyz si tam byl jako hostujici pedagog…kde a jak ses k tomu dostal? co si ucil? to mi urcite moc zajima…diky

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.