Na poznání nestačí jenom víkend

Na delší výlety v Anglii také došlo a které z nich bych mohla doporučit?

  • BRIGHTON

Pouze 2h busem z Victoria bus station směr jih a člověk už byl u moře a to v útulném městečku – Brighton. Říká se, že to je město „gayů“. Mně osobně to nijak moc nepřišlo, ale asi to bylo tím, že jsem byla šťastná z nového místa a ještě opět konečně u moře. Určitě toto místo stojí za návštěvu, pokud máte více času v okolí Londýna.

  • OXFORD 

Další výlet autobusem – jelikož to bylo levnější než vlak – jsem se opět jela podívat do Oxfordu, kde jsem tenkrát odešla od rodiny, tentokrát jsem tam vzala na výlet i rodiče. Byla jsem šťastná, že jim to všechno mohu také ukázat.

Pro mě to byl zvláštní pocit – před pár lety – jsem tam řešila životní problém, jak se dostat od rodiny, kde to nebylo k normálnímu žití (můžete si přečíst zde). Kolem Oxfordských univerzit jsem denně brouzdala, to město bylo mým krátkodobým domovem a najednou jsem si to tam užívala jako turista za úplně jiných okolností. Za těchto jiných okolností jsem na celé město nahlížela z úplně jiného pohledu a dýchalo na mě úplně jinou atmosférou. Byla jsem šťastná, že tam jsem a zároveň jsem se těšila „do svého“ v Londýně.

  •  SKOTSKO

Autobusem jsem dokonce zavítala i do Skotska a to s mojí kamarádkou z dětství, která za mnou do Londýna přijela na návštěvu. Bylo to vcelku dobrodružný. Chtěly jsme samozřejmě ušetřit, ale i vidět, co nejvíce. Takže tu první noc jsme přespaly na předem domluveném místě – pokoj na místní koleji, ale tu druhou jsme zrušily a za ušetřené peníze jsme jely busem na celodenní výlet opět autobusem a to až do Highlands na Lochness.

Byl to krásný výlet a všem Skotsko doporučuju – já sama bych se tam hned vrátila, protože ten víkend byl opravdu moc krátký.

Jediný negativum to mělo, že jsme na tu poslední noc neměli zajištěný ubytování.

Ještě, že v té době existovaly internetové kavárny (Easy Everything internet caffee) a noční provoz byl obzvlášť výhodný. Zaplatily jsme si každá 2 libry (na 8h) takže na celou noc, nakoupily jsme si dobré zásoby v Sainsbury’s (potraviny), došly pro kafe do “Mekáče” a internetová party mohla začít.

Kamarádka, Veronika to udělala nejlépe, zalehla pod monitor a spala. Mně to nedalo a pořád jsem si něco hledala, psala a celou noc oko nezamhouřila, musím říct, že s odstupem času na to ráda vzpomínám, bylo to super rozhodnutí.

Místo spaní v pohodlné posteli jsme investovaly peníze do super výletu do Highlands a pak ještě celá noc strávená na internetu, kterého tenkrát ještě bylo všude málo, a informace ještě nebyly tak snadno dostupné, jako tomu je v dnešní době.

  • BATH

Další můj výlet autobusem byl do města BATH a musím říct, že to bylo a pořád zatím je moje nejoblíbenější město v Anglii (samozřejmě po Londýně), které jsem doposud ve Velké Británii viděla. Velice útulné, příjemné a z každého kouta na člověka dýchne historie a pocit lázeňského města.

Děsivé přenocování

Tenkrát jsme tam jely společně s jednou holčinou, kterou jsem znala ještě za dob z au-pair za její další kamarádkou, která také byla au-pair, její rodina zrovna někam odjela, takže jsme měly barák pro sebe. Přespaly jsme tam u ní jednu noc. Byla to strašně zvláštní noc, byl úplněk a ona nám vyprávěla něco u duchách, strašně pršelo, foukalo, bouřka a ráno najednou její auto nejelo a my nemohly do centra.

Do teď si pamatuji ten okamžik, kde nikdo nikde, strašný slejvák, vichřice, stres, jak to tedy uděláme, jelikož nám měl jet autobus zpět do Londýna.

A najednou – záchrana, takový odrbaný, ošklivý pán s ošumtělým psem se tam „zjevil“ – opravdu do dnes nechápu, kde a jak se tam ten chlap vzal = žádná z nás jsme ho neviděly. A on, že nám pomůže a do centra odveze. Nevěřily jsme mu, ani nedoufaly – opravdu jsme si myslely, že to je  nějaký bezdomovec. Najednou přijel dlouhý Mercedes s koženými sedačkami, že prý máme nasedat.

Z bezdomovce se vyklubal nějaký boháč, ale hlavně velice příjemný a hodný pán. To byla tenkrát záchrana 🙂 a do toho městěčka bych se klidně jela zase někdy podívat. Stojí to za to.

Z Londýna vyvětrat hlavu k útesům

  • CORNWELL

Jeden z mých největších výletů tenkrát za mého pobytu v Anglii – byl výlet do Cornwell, kde jsme navštívili krásné místo na útesech LAND’S END. To byl tak osvobozující pocit. Obrovské plochy členitého pobřeží, dramatické moře a nikde pořádně ani človíčka. Jen šumění moře, foukaní větru – něco tak osvobozujícího jsem do té doby vůbec neznala.

Zámků a hradů jsem do té doby viděla už několik, ale něco tak úchvatného jako je St. Michael’s Mount jsem ani do teď nezažila.

Obrovský hrad, do kterého jsou cesty zatopeny a člověk se tam po cestičkách může dostat pouze při odlivu, jinak pouze lodí. My jsme tedy zrovna měli smůlu, cesty byly zatopeny a tolik peněz za loďku se nám dávat nechtělo, takže jsme se přímo na hrad nedostali, ale musím říct, že to opravdu bylo velice působivý místo.

Po návratu zase do Londýna jsem si připadala, že jsem byla pryč ne pár dní, ale několik týdnů. Výlet do Cornwell opravdu doporučuji všem. Velice osvobozující místo.

Žádné telefony, žádný internet

Na časy ve Velké Británii opravdu velice ráda vzpomínám.  Někdy si přijdu, že to snad nebyla ani pravda, ale jen nějaký sen. Ona totiž i celá ta doba byla jiná – cestování bez veškerých informací, telefonů, počítačů bylo úplně něco jiného než dnes. V době, kdy jsou všechny informace dostupné lousknutím prstů a hlavně i ta možnost být pořád v kontaktu s těmi nejbližšími.

Já, která jsem byla „závislá“ na své mamce, rodině a ze všech stran opečovávaná jsem najednou v 18. letech odjela pryč – žádný mobil, žádný internet – pouze dopisy, pohledy a stará, dobrá pošta :-).

Až v době, kdy jsem byla v Londýně se internet začal rozjíždět a já utíkala v každé volné chvilce do internetové kavárny, abych mohla být ve spojení.

Zpětně si na to vzpomínám a musím uznat, že to bylo dobrodružné. Zároveň musím uznat, že musela mít kuráž i mamka. Nedovedu si totiž představit, že bych pustila mé děti tak daleko, tak mladý někam bez mobilu, abych o nich každý den nevěděla, neslyšela. Člověk až teď vidí věci i z té druhé strany.

Proto jsem ráda, že jsem měla tu možnost, tu šanci a vykročit a projít si touto školou života.

Jeďte a poznávejte, je to úplně to nejvíc, co člověk pro sebe může udělat. Ne jen, že pozná kontinenty, země, lidi, ale hlavně pozná o veliký kus i sám sebe a to je nejvíc obohacující :-).

Tímto tedy nemyslím pouze vyjet na max. 2 týdny s cestovní kanceláří někam k moři. To je sice někdy fajn relax, ale zkuste někdy namísto toho třeba jet alespoň na měsíc na jazykový kurz a přitom bydlet v rodině v dané zemi.

Když není čas, prostor, peníze, zkuste třeba vyjet někam, ale bez té cestovní kanceláře, někam, kde budete muset spoléhat pouze a jen na sebe, na své organizování, na svoji jazykovou vybavenost – protože to, co si člověk sám neudělá, tak prostě nemá.

Vydejte se za dobrodružstvím, poznávejte – ale nezapomeňte se vrátit na svoji rodnou hroudu – protože to je to NEJlepší, co člověk má. Myslím, že každý, kdo nějakou dobu v cizině žil, tak si pak o to víc váží, co máme doma a hlavně tady máme to nejcennější a to je naše nejbližší rodina, naše rodiče.

Poznávání a blízké rodině zdar…:-)

Vaše Lucy

lucie sukova
Cestování, angličtina a poznávání nových lidí velmi obohatilo můj osobní rozvoj, pohled i růst; díky tomu jsem poznala samu sebe v nesčíslných situacích a mohu sebe označit za nejlepšího přítele, proto bych se chtěla podělit o mou zajímavou cestu a rozšířit tím i vaše obzory; nebát se pustit se do nových výzev a nebát se mluvit - hlavně neusnout na vavřínech a pořád jít dál. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.